Většinou se tu snažím předat jen základní myšlenku, což často znamená, že tu při vysvětlování něco dost zjednoduším. No a tentokrát to asi bude ve velkým. Už jsme si zkusili nastínit nějaké ne vždy zřejmé důvody, proč nám děti mohou porušovat hranice (rozhodně to nejsou všechny). Tak si teď zkusíme aspoň naznačit, jak trochu lépe reagovat. Předpokládejme tedy, že naše dítě není schopné/naučené zpracovat situaci, kdy jej někdo jiný uráží a tak se uchýlí k odpovědi násilím. To že prvně bohužel musíme zabránit zraněním je asi jasné. Jak to udělat a správně reagovat dál už bývá o dost horší i když přesně chápete, co se právě odehrálo v hlavičkách malých dospělých. Tak alespoň pár typů:
1) Počítejte s emoční reakcí dítěte a nenechte se jí strhnout (bylo by docela ironické snažit se vychovat dítě, které křičí na ostatní tím, že na něj budete ječet zpátky), zkrátka ať už jde o cokoliv snažte se zůstat v klidu, mimo jiné tím ukážete, že i takhle jdou řešit problémy a může to být mnohem méně nepříjemné.
2) Projevte empatii. Jestli nevíte, jak začít rozhovor po nějakém takovém incidentu zkuste třeba říct: „Dokáže to naštvat, když nás kamarádi uráží…“. Zkuste zkrátka pojmenovat tu emoci a o co nejspíš dítěti šlo. Naváže vám to lépe vztah s dítětem.
3) Stanovte hranice. Čistě bez emocí, vyčítání, ponižování a fakticky říct, co (a proč) se nesmí. Dejme tomu použít větu: „Nenechám tebe ani nikoho jiného, aby ubližoval ostatním ani tobě“.
4) Snažme se reagovat vždy stejně. Zkrátka aby se nestávalo, že jednou něco přehlédnem a podruhé to budeme řešit, jako tu nejdůležitější věc.
5) Pokud to jde, můžeme zkusit navrhnout jiné řešení situace. Až idealisticky by mohla znít věta: „Prosím neurážej mě, vadí mi to…“.
6) Zkuste se snažit zachovat si vřelý vztah s dětmi v každé situaci. Těžko poslechnou někoho, ke komu nemají žádný vztah nebo ním dokonce opovrhují. Teorie je fajn, ale převést tohle všechno do běžné praxe je těžký a chce to hodně sebekontroly, hodně štěstí 
.
Zdroj: Respektovat a být respektován