S tím, co jsem psal minule souvisí i tohle téma, i když se týká spíš mladších dětí. A to je vyrovnávání se s frustrací. Ta vychází z jednoduchého předpokladu a to toho, že se nějakým způsobem neuspokojují naše potřeby (u dětí třeba i pohybu 
). Např. pokud mě urazí kamarád (nadávka, atd.), moje potřeba uznaní druhých nebo sebeúcty bude ohrožená a já se s tím budu muset nějak vyrovnat. Vzhledem k tomu, že jsem se (snad) v mládí naučil vyrovnávat s nějakou formou neuspokojení potřeb, nespíš to přejdu bez větších konfliktů. Ale pokud se to dítě zatím učí a není zvyklé vyrovnávat se (nebo odsouvat) svou potřebu (např. hrát si později), může reagovat jen tak, jak to dovede, což může být např. tím, že toho kamaráda zpátky praští, zkrátka protože neví, jak jinak se s nastálou situací vyrovnat. No a pokud se to nenaučí v brzkém věku, může s tím mít problémy i později.
Zdroj: Respektovat a být respektován