Středisko Járy Kaštila

Historie junácké hymny

Píšeň “Junáci vzhůru volá den” patří skutečně do nejstarší historie našeho skautingu. Před první světovou válkou, když A. B. Svojsík založil spolek Junák, jehož byl vrchním vůdcem, vznikla tato píseň, která se teprve později stala jakousi skautskou hymnou. Tehdy byl Svojsík členem Českého pěveckého kvarteta a také řadu let jednatelem Umělecké besedy, kde byli sloučeni nejenom umělci, jako Aleš, nebo Básníci, jako Josef Šimánek, později dlouholetý zpravodaj Náčelnictva Svazu junáků skautů, ale také mnoho hudebníků. Spisovatel a básník F. S. Procházka, dobře známý člen tehdejšího směru - symbolismu, napsal Svojsíkovi text písně, která měla původně pět slok. Karel Kovařovic, skladatel několika oper a mnoha vokálních skladeb, složil hudbu. V prvním vydání Svojsíkových Základů junáctví byla tato píseň uveřejněna jako čtyřhlasná skladba. Přes to, že byla velice nesnadná, stala se brzy oblíbenou písní v našich táborech. Všimněte si některých podrobností v textu. Procházka, který byl velký obdivovatel přírody a jakýsi pantheista, vložil také svůj idealismus do textu junácké hymny. Dnes je mladší generaci poněkud divné, že v druhé sloce se zpívá: “V obraně dobra a krásy dožiješ vlasti svých spásy”. Proč v plurále? To bylo ještě za Rakouska a oficiálně bylo Rakousko naší vlastí. Říkali jsme často v uvozovkách “širší vlastí”, protože jsme považovali za svou vlast české země a snad i Slovensko. Aby se tedy nerozumělo, že věříme ve spásu Rakouska, použil Procházka plurálu. V pozdějších vydáních tento plurál, dávno za republiky, byl opraven na “vlasti své”. Stejně politický smysl měla třetí sloka, kde se zpívají verše “nás neomýlí nástraha, nám na stráži je odvaha”. Na počátku století dvacátého, když Procházka tuto píseň psal, se snažila Vídeň a hlavně arcivévoda František Ferdinand, který byl později zavražděn v Sarajevu 1914, dát českým zemím jakousi autonomii, podobně jako měly země Koruny uherské. Byli politici, kteří tomu věřili, a Procházka dobře varoval před touto nástrahou. Verše “V obraně dobra a krásy dožiješ vlasti svých spásy” docela jasně naznačují víru v osvobození našeho národa. Čtvrtá sloka “Chcem věrni zůstat také dál… poslušní vnitřního kynu…” má také svůj význam. Víra v osvobození našeho národa byla tehdy velice pevná v srdcích nás všech. Nesmělo se to ovšem hlásat přímo a otevřeně. Procházka to proto krásně vyjádřil těmito slovy. Stejně v původním skautském slibu jsme slibovali jako první bod “budu věrný ideálům své duše…”. Svojsík nemohl převzít slib věrnosti vlasti a králi tak, jak to měli skauti všude jinde po světě. To by bylo znamenalo věrnost císaři, Habsburkům a Rakousku. Vyhnul se proto tímto neutrálním slibem, ale pro nás velice srozumitelným, nebezpečnému politickému úskalí. To byl ten Procházkův “vnitřní kyn”. Po roce 1945 Jarmil Burghauser, skladatel a hudebník, člen náčelnictva Junáka, upravil poněkud hudbu junácké hymny, protože se jí mládež nemohla dobře naučit a zpívala ji falešně a často se v nesnadném rytmu písně zpěváci ztratili a tím ovšem nedodali vážnosti slavnostní chvíli. Je to v podstatě jen malá oprava schválená velitelstvím Junáka dne 12. září 1945. Zpíval jsem junáckou hymnu podle starého znění ve sboru, v kvartetu a sólově celý život. Zpíval jsem jí v roce 1932 na lesní škole v Nižboru v kvartetu s náčelníkem A. B. Svojsíkem. Nikdy nezapomenu, jak se nesla nad lesy v měsíčním svitu. Svojsík měl krásný bas a ohromné pochopení pro hudbu.  

Velen Fanderlík; Stopa č 65, 1981

Podporují nás

krol-logo
Statutární město Prostějov
Obec Výšovice
znakSMR Obec Smržice
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
nadacni-fond-tesco
Website developed by Smurf & Pompo | Powered by WordPress | administrace | Hosted on lebeda.skauting.cz


Login

Lost your password?